Evererything is real
20.2.2017 02:36:19
Fantastické knížky? Ano, mám je rád, ale jenom ty špatné. Vlastně nejenom špatné, ale hlavně nepravdivé. Na palubě mám vždycky něco takového po ruce, abych si mohl ve volném čase přečíst jenom pár stránek od prostředka a potom knížku odložit. S dobrými je to úplně jinak - ty čtu jenom na Zemi. Proč? Abych řekl pravdu, ani nevím. Nepřemýšlel jsem o tom. Dobré knížky jsou vždycky pravdivé, i kdyby se v nich psalo o věcech, které se nikdy nestaly a ani se nestanou.
Tak těmito slovy začíná sci-fi povídka Pirxovo vyprávění. Je to jedna z těch povídek, které dokazují, že není radno podceňovat malé, krátké a nepříliš známé povídky.
Její autor - Stanisław Lem - v této povídce opět dokázal své mistrovství a ukázal, že i natolik profláknuté téma jako je první kontakt lze podat velmi satirickým a zároveň lidským tónem.
Míchání těchto dvou tónů se mi líbí. Líbí se mi natolik, že jsem si zkusil napsat svůj vlastní první kontakt v podobném duchu. Výsledkem byla povídka Solitér, která ovšem zůstala nedopsána.
Tou nejhorší věcí, co se může rozepsané povídce stát, je když se začně příliš podobat realitě. V takovém případě obvykle přestanu psát, protože mi psaní o bolavém tématu výrazně zhoršuje náladu.
A přesně to se stalo i u povídky Solitér. Může to znít na první pohled trochu divně - sci-fi a podobat se realitě?
Vtip je ovšem v tom, že stejně jako zásoby kyslíku a vody, i témata sci-fi povídek si do vesmíru vozíme ze země. A já si přivezl to pro sebe nejhorší téma - (ne)lidskou samotu, celý věk samoty.
Proto jsem byl rád, když pak na mou hlavu zaklepala jiná povídka - pokračování životního příběhu mého starého hrdiny Viktora Wechsela, který se už dávno (čti v únoru 2013) objevil v povídce Hry s ohněm a ještě dříve si zahrál v (počítačových) hrách Kontrapolis verze 1 a verze 2.
Když jsem se pak seznámil se slečnou Sofií, přišlo mi jako dobrý nápad dodat do povídky jako vedlejší dějovou linii slečnu z východních zemí.
Moc jsem si neuvědomoval, že není dobré si půjčovat z reality DO povídky, protože by si pak realita mohla zase něco půjčit něco Z povídky. A to se přesně stalo - zrovna když jsme popisoval bytové poměry slečny z východních zemí a fotografoval parní vlak ve Vršovicích, došlo k prolnutí. Realita a fikce se protly a už nebylo poznat co je co. Co byla předtucha a co reflexe? Co byl pocit a co byla realita?
A zatímco jsem chodil se Sofií po hradbách, děly se fakt hrozný věci a já netušil, zda jsem si je na sebe nepřivolal svou povídkou.
Věc zvaná domov je ve výsledku hodně politická povídka. Vypráví o skutečných problémech, třebaže neskutečným způsobem.
A dobré knížky jsou vždycky pravdivé, i kdyby se v nich psalo o věcech, které se nikdy nestaly a ani se nestanou.
Zákon o sociálním bydlení - to je dle mého názoru jeden z nejdůležitějších politických bojů poslední doby.
A sen o vlastním bytě? To je pro mnohé lidi spíš vysvobození z noční můry.
K tanci a poslechu hraje: Poni Hoax: Everything is Real
uvedena povídka: Věc zvaná domov
Zařazeno do kategorie úvodníky.