Smysl života a recept na štěstí
25.10.2017 00:52:00
Za jízdy se z nějakého důvodu líp přemýšlí. Proto se hrdinové už od nepaměti vydávají na cesty z kterých se vrací zcestovalejší a moudřejší. Ve filmu se tomu říká road movie a v němčině bildungsroman.
Také jsem už psal pár podobných povídek, kde hrdina jen tak putuje z místa na místo a při tom (jen tak mimochodem) odhaluje zásadní životní pravdy.
A mám rozepsanou další - nazval jsem ji Břehule. V povídce hrdinka uvažuje o smyslu života a touží po skutečné svobodě1, kterou nakonec skutečně zažije ve formě, která se pocitem asi nejvíc přibližuje návštěvě Rainbow Gatheringu (Před volbama tohle dávalo smysl - vážně!)
Jelikož na mě tento podzim velmi intenzivně působí, začal jsem povídku psát v dost melancholickém tónu. Potud v pořádku - melancholický základní tón povídkám sluší. Problém trochu nastal v tom, že jsem začal poslouchat Prouzu, post-punk a český underground, abych se v té melancholické náladě udržel. A pak jsem se v těch všech myšlenkách utopil.
Smysl života mi stále uniká - v povídkách i v životě.
V povídkách jsem otázku smyslu života vyřešil buď podvodem, nebo tvrzením, že moře je vlastně docela obyčejná věc (a to i pro lidi z hor).
V životě jsem zase vypozoroval, že když si člověk začne klást otázky smyslu života, měl by(ch) raději vyhledat odbornou pomoc.
Snadnější je odpovědět na otázku co (pro mě) není smyslem života: kariéra, děti a hypotéky2.
Ještě k tomu smyslu života: Nedávno jsem někde (bohužel už nevím kde) četl myšlenku jákéhosi francouzského filozofa: Podle něj bylo v obdobím před kapitalismem smyslem života bytí, v době kapitalismu vlastnictví a v nynější době je to pak něco jako image směřování. Není už potřeba někým být nebo něco mít, stačí se tak tvářit někam mířit. Proto tak frčí Instagram.
No... Něco na tom asi je a já jsem v tom případě opět anachronista.
Neznám tedy smysl života, nicméně už jsem objevil recept na štěstí. Objevil jsem ho docela náhodou při čtení ve vlaku.
Níže ho přepisuji, mám za to, že by se to někomu mohlo hodit:
RECEPT NA ŠTĚSTÍ:
V průběhu příběhu vypravěč popisuje přítelovu představu o štěstí, jehož nelze dosáhnout bez splnění základních podmínek: člověk se musí těšit dobrému zdraví, čehož dosáhne pravidelným cvičenm na čerstvém vzduchu, musí milovat, pohrdat pozemskými poctami a musí mít "nějakou zálibu trvalého charakteru" - čím duchovnější podstaty, tím snáze dosáhne štěstí.
-- Dan Kirean o povídce E.A.Poea Arnheimské panství (v knize Líny cestovatel)
Nojo, za jízdy se skutečně nějak líp přemýšlí.
1: tj. ne jen po iluzorní svobodě konzumu - možností vybrat si mezi Billou a Albertem
2: a hromadění majetku obecně; knihy se v to však nepočítají, ty má smysl hromadit
Zařazeno do kategorie milý deníčku.