Život v mezerách

povídky ze života, život z povídek a spousta otázek

Průvodce apokalypsou a lepším světem

Severák 18.1.2020 00:32:23

Podle vědců NASA začne kolem 9:30 našeho času v oblasti Tichého oceánu velké stmívání. Bude postupovat přes Čínu a Rusko a na území České republiky neodvratně dorazí kolem 16. hodiny. Zároveň se ochladí. Dočasný jev skončí zítra kolem osmé ráno a v klidnějších dobách se mu říká noc.

On-line reportáž iDnes.cz ze dne 21. 12. 2012

Pamatujete na konec světa? Měl nastat na konci roku 2012. Země tehdy měla procházet přes "galaktické nulové pásmo", neměla fungovat elektřína, venku mělo nastat "kosmické temno" doprovázené iluzorními výbuchy a záchvaty šílenství. Lidé měli odcestovat na venkov a tam se skrýt doma se zásobami paliva a nevycházet ven.

Znal jsem několik lidí, kteří tomu věřili a konec světa tak byl tehdy doslova ve vzduchu. Objevil jsem rozpad.cz a s ním celý nový svět prepperů - lidí, kteří se aktivně připravují na velký průser. Nakonec mi však z toho zbyla jen inspirace pro povídku Spící kráska.

Konec světa se tehdy totiž (opět) nekonal, akorát Gangnam style v ty dny překonal miliardu shlédnutí na YouTube.

A nebo je tu druhá možnost: Svět dávno skončil a my žijeme v pekle. Bomba už vybouchla a my jsme mutanti.

A když se nad tím tak zamyslíte - vlastně to docela dává smysl:

Svět hoří a my tu zatím řešíme seriál Most a drahé mobilní tarify.

Pohodlně se usaďtě, restaurant na konci vesmíru právě podává večeři...

Problém s apokalypsou je totiž v tom, jak snadno se vypráví. Apokalypsa je (už od dob svatého Jana) mnohokrát ověřený literární žánr.

To jsem si uvědomil, když jsem sledoval sovětský film Třetí planeta. Co potřebujete k tomu, abyste celkem přesvědčivě zobrazili rozpad společnosti? Skoro nic - pár rozpadlých baráků a unaveně vypadající herce. Rekvizity si můžete vzít klidně někde u popelnic. Takový postapo film může být ve skutečnosti velmi levný, proto jsem taky krátkou chvíli uvažoval, že bych nějaký natočil. Ale zatím jsem zůstal jen u povídky.

Kde se vidíte za deset let? Budu žít v troskách měst, obchodovat s mutanty a provádět lidi po Zóně.

A srát v lesích, pochopitelně.

Víra v konec světa je natolik pevně zakořená v kultuře, že si nedovedem představit jinou možnost. A tak je někdy revoluční čin sama schopnost představit si jinou, lepší budoucnost.

Nic nemůže zastavit myšlenku, pro níž nastal čas

— Victor Hugo

A přítom lepší budoucnost máme na dosah - jmenuje se Solarpunk a je to literární žánr, ve kterém je budoucnost popisovaná v pastelových barvách a v sepětí s přírodou. Dost bylo konců světa! Pojďme si vysnít svět, ve kterém bychom chtěli žít!

Ale nemusíme jen snít. Lepší budoucnost je na dosah ruky a všechny potřebné vynálezy už máme - nemusíme čekat na Elona Muska, vodíkový pohon, jadernou fúzi nebo perpetuum mobile.

Příklad ze života: Každý z vás má doma určitě jednu věc, která při správném použití dovede ušetřit desítky litrů pitné vody týdně. A jak se tenhle zázrak techniky jmenuje? Kýbl!

Ano, skutečně kýbl - s každým spláchnutím totiž v kanalizaci zmizí dva až deset litrů pitné vody a právě kýbl, umístěný pod výlevku umývadla a zachytávající vodu po mytí rukou, tomu může celkem úspěšně zabránit. Můžete pak splachovat takzvanou šedou vodou a nemusíte si kvůli tomu ani překopat koupelnu.

Stejně tak se nejsnazší docela pohodlné osvětlení se skládá z jedné baterky, jednoho vypínače a LED pásky kryté diodou. Ten zbytek vlastně na svícení není zas tak potřeba. Také spousta domácích spotřebičů (v podstatě skoro všechno, co se nabíjí z USB) si dnes vystačí jen pěti volty.

A takovýhle zlepšení je možná celá řada.

Tušili jste třeba, že můžete pomocí větrné energie ohřívat vodu napřímo, bez mezistupně výroby elektřiny? Mě to celkem překvapilo a přitom princip, na kterém to stojí, je jen obyčená brzda.

A Kris De Decker má ve svém Low<-Tech magazínu spoustu dalších nápadů a zapomenutých technologií.

Teda - když zrovna jeho stránky běží - jsou totiž poháněné solární energií a tak se může stát, že jsou offline, když je v Barceloně zamračeno nebo dojde jejich vyrovnávací baterie (jejíž napětí můžete zkontrolovat na tomto místě).

A nejde jen o internetové časopisy - v australské Byron Bay mají celý solárně poháněný vlak. Prostě vzali starý motorák z 50tých let, vykuchali jeden motor a místo něj osadili mnoho baterií a potřebnou elektroniku. Nenechte se zmást solárními panely na střeše, ty jsou tam spíše jen pro okrasu - vlak je ve skutečnosti spíše poháněn bateriemi. Nicméně ty baterie se nabíjejí z solárních panelů umístěných na jedné ze stanic. Takže až vám tedy někdo bude vyprávět, že tramvaje mají výfuk v Chvaleticích (nebo v Temelíně) pošlete do ho do Byron Bay.

Samozřejmě - žádná z těhle technologií není samospásná a vždycky se hodí jen na to jedno konkrétní použití. Ně vždy se ekologické řešení vyplatí, ať už z důvodu vysoké ceny nebo protože se ukáže, že je zbytečně složité nebo dokonce ve skutečnosti neekologické.

Nicméně jednotlivé technologické dílky už máme, leckdy již od 19. století, chybí je jen složit.

Každý, kdo věří v nekonečný růst v konečném světě, je buď blázen, nebo ekonom.

— Kenneth E. Boulding

Jedním z důvodů, proč se to nedaří složit je naše ekonomika. Je snazší si představit konec světa než konec kapitalismu.

Jakoby ani nebyla jiná možnost - jenom účastnit se tohoto krysího závodu - plazmová televize, auťák, svatba, dítě, dovolená na Bali, hypotéka na byt v Letňanech a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty. Jakoby ekologie znamenala jenom zákaz brček, dotace na solární elektrárny, nekonečné lány řepky táhnoucí se k obzoru (pod záminkou biopaliv) a zelené elektrokoloběžky překážející na chodníku (pod záminkou sdílené ekonomiky).

Tak to je jasný! (Ozvalo se najednou z prvních řad.) Ty jdeš určitě spřádat komunistickou revoluci!

No, tak to se teda pěkně mýlíte. Podle mě totiž byla doba před rokem '89 pěkně na hovno. Ostatně dnešní doba ja taky na hovno. Každá doba je totiž na hovno.

Akorát každá doba je na hovno v něčem jiném. No a dnešní doba je nejvíc na hovno v tom, že není jasné, kdo za to všechno může. Před rokem '89 existovala nějaká státní ideologie - něco, v co jste mohli, ale taky nemuseli věřit. Něco, z čeho jste si mohli dělat srandu a taky vás ta sranda mohla přijít taky pěkně draho.

Bylo tu něco, proti čemu se šlo velice snadno vymezit. Proto antikomunismus dál žije třicet let po revoluci a nevypadá to, že by měl někdy umřít.

Naproti tomu v dnešní době není jasné, kdo je ten zlý. A není zas tak těžké dostat se k myšlence, že na tom neseme svou vinu všichni. Každý máme přece nějakou uhlíkovou stopu...

Každý je přece svého štěstí strůjcem, že? Bezdomovci si to vybrali sami. Nebo ne???

V tom je právě ta zrada! V dnešní době se totiž ty nejtoxičtější myšlenky tváří, jako kdyby byly sama lidská přirozenost. Jako kdyby to jinak nešlo. Jako kdyby solidarita a pomoc byly sprostá slova. Jako kdyby dostat nějakou použitou věc bylo něco neuvěřitelně ponižujícího. Jako kdybychom byli k ničemu.

A proto mám rád katastrofické filmy - ukazují, že si v nouzi musíme pomáhat.

Jak byste se cítili, kdybyste zjistili, že společnost, ve které byste opravdu rádi žili, již je zde, nehledě na nějaké malé, lokální potíže jako je vykořisťování, válka, diktatura a smrt hladem?

— první věta knihy Colina Warda Anarchismus v akci

Bylo to po jednom večírku. Stál jsem u okna, hřál jsem si nohy o radiátor a přemýšlel jsem, proč jsou ty dnešní holky tak broken. Ale popravdě - já je chápu. Kdo by nebyl tak broken v tom dnešním světě?

Venku bylo hezky. Ptáci zpívali, kytky kvetly, sice poněkud globální oteplování, protože v tomhle týdnu by nemělo být ještě takhle teplo, ale proč ne. Lepší svět byl na dosah ruky, byl tu pořád a vlastně nikdy nezmizel.

Tell me when the fire dies down
What the fuck will you do?

Tento text jsem napsal v březnu roku 2019. Od té doby se některé věci změnily, ale většina bohužel zůstává nadčasová a nebo poplatná době. Solarpunkovou povídku jsem zatím nenapsal, ale řekněme, že mám docela dobrý námět.

Zařazeno do kategorie politika.

© Severák 2017