Proč je důležité mít Fedi
3.2.2019 00:20:50
Každého lze vystopovat.
Na internetu není soukromí a neexistuje anonymita. Každý krok, každá navštívená stránka, každé kliknutí je zaznamenáno a uloženo. Každý, kdo se vyskytne na síti, chtě nechtě zanechává stopy a nepřímá vodítka. A právě tyto indicie mohou být použity pro sledování osob a získávání informací o jejich soukromí, aniž by byl porušen jediný zákon a prolomeno jediné heslo.
A to je podstata internetového stalkingu - legální získávání informací, které nejsou určeny vám.
úvod povídky Stalker číslo 47
Rok 2018 pro mě byl (mimo jiné) rokem kyberpunku. Začalo to hned druhý den v roce, kdy jsem zveřejnil Pohádku o fotce, která mě pak (v různých podobách) pronásledovala po zbytek roku. Nebo respektive - já jsem pronásledoval ji.
Není to (alespoň co se formální stránky týka) kyberpunková povídka - chybí tomu takové ty klasické kyberkulisy, ale o to je právě ono...
Věk kyberpunku je totiž už dávno tady! Jenom nám přijde to jako naprosto normální věc.
Po Holešovicích pobíhají kyborgové. Máme virtuální realitu, akorát jí neříkáme virtuální realita nýbrž fake news. Máme bitcoin, věc tak novou, že si jí (pokud vím) nedokázal představit žádný z praotců kyberpunkové literatury. Realita začíná nebezpečně připomínat seriál Black Mirror nebo je to naopak.
Jsme zcela rutinně sledováni a to pro lepší uživatelský zážitek, jak vám i v roce 2019 bude tvrdit každá blbá cookie lišta.
Facebook sdílel soukromé zprávy (svých uživatlů) se Spotify a Netflixem.
No nevyděsilo vás to? No mě teda docela jo!
Při představě, že si Spotify čte soukromé zprávy, které jsem si psal třeba se slečnou ███ mě poněkud polévá studený pot. Ty vole, těch intimností tam!
Jako zvykl jsem si Facebook považovat spíše za veřejný prostor. Proto mám už od pradávna nastaveno, že všichni vidí všechno. Proto taky (na facebook) nepíšu věci, které bych neřekl třeba náhodným lidem v hospodě.
Ale soukromé zprávy? To je naopak to nejintimnější, co může být! Ty leckdy nedáváme číst ani svým partnerům.
Někdy na konci roku 2011 jsem (už ani nevím kde) objevil rakouskou sociální síť zvanou Soup.io. To bylo v dobách, kdy můj účet na facebooku žil teprve svůj třetí rok a svita.cz byla zatím jen prázdná stránka s obrázkem hodin.
Soup.io se brzy stala vítaným zdrojem temných vtipů, obrázků koťátek, mumínků, holek a vůbec všech těch lepších částí světa. Pokud jste u mě někdy viděli nějaký vtip, který pochází z rakouských (nebo polských) internetů, tak jsem ho pravděpodobně nabral právě zde.
Zajímavé je, že už tehdy - v tom roce 2011 - jsem bral Soup.io jako alternativu k (už tehdy komerčnímu a prohnilému) facebooku. A bohužel - jako každá správná alternativa - i župa (jak se jí mezi polskými uživateli familiérně přezdívá) má alternativní zdroje financování.
Netuším, zda je Soup.io, respektive její provozovatel - euphoria GmbH, financovaná z kapes investorů, platících uživatelů nebo se přes ní jen perou finance nějakého zločineckého syndikátu. Každopádně výsledkem je služba, kde jsou výpadky spíše pravidlem než výjimkou. Po posledním velkém výpadku došlo k obnovení provozu s tím, že se rok a půl záloh prostě ztratil!
Píše se rok 2019. Soup.io pořád spíše neběží než běží ale doba se změnila. Facebooku už po všech těch skandálech nikdo nevěří a Mark Zuckerberg už má jistě ve výslechové místnosti amerických vyšetřovatelů trvale umístěný svůj vlastní hrníček na kafe.
A konečně - je tu alternativa - fediverse, mezi uživateli zvaná spíše fedi. Není to žádná konkrétní stránka ani konkrétní kus software. Je to síť navzájem propojených serverů, které slouží jako sociální síť a celé to pak funguje podobně jako e-mail.
Vytvoříte si účet, na některém z mnoha serverů a pak získáte uživatelské jméno, které vypadá podobně jako e-mailová adresa - kupříkladu já jsem @severak@tiny.tilde.website. A například František Fuka - další Čech, který do fediverse přešel - pak má adresu @fuxoft@kompost.cz. Přestože jsme každý na jiném serveru, můžem spolu bez problémů komunikovat. A v tom je právě ta síla.
Není zas tak těžké si naprogramovat sociální síť. Koneckonců, sám jsem to zkusil udělat. Těžké je na ní dostat lidi, aby to nebylo jenom město duchů. To je věc, která nikdy nebyla snadná ani pro internetové giganty - Microsoft neuspěl se svou sítí So.cl. Google+ byl pro změnu spuštěn s velkou slávou - všichni (včetně mě) se tam šli podívat, aby pak uvnitř zjistili, že vlastně nejde o nic tak převratného. A tak se Google+ stal městem duchů a není tomu zas tak dávno, co bylo oznámeno, že bude zrušen .
Tohle se fedi stát nemůže. Nebo - přesněji řečeno - mohou zaniknout jednotlivé servery (a taky že se to děje) - ale síť jako taková to přežije.
Oproti facebooku má i další výhody - je bez reklam a má chronologickou timeline. To je naprosto klíčová věc, kterou si jen málokdo uvědomuje - facebook (twitter i youtube) neřadí příspěvky podle času, ale podle toho, jak na ně budete reagovat.
Proto se mi jako první na facebooku zobrazují nové (ale jinak vzácné) fotky/příspěvky od jisté slečny ███ , do které jsem byl kdysi zamilovaný (ano, strávil jsem spooooustu času koukáním na její fotky). Proto mě na facebooku pravidelně vytáčí naprosto nehorázné politické diskuze (ano, vždycky si je rozkliknu a s výrazem "no to si ze mě někdo snad..." je dočtu až do konce). Proto mi youtube doporučuje videa od "jenom jedno video a už jdu spát" kanálu urbanturizm. Cílem hry totiž je udržet vás co nejdéle na stránce. Když nic neplatíte, sami jste zboží.
Rok 2018 pro mě byl ve znamení ztráty důvěry ve spoustu z těch kouzelných slov, které můj obor přináší jako spásu - sdílená ekonomika, umělá inteligence, roboti s občankou, průmysl 4.0, internet věcí, kryptoměny a chytré kontrakty, bezhotovostní platby (I am looking at you Manifesto!), smart cities a samozřejmě (nesmí chybět) Elon Musk.
Teď to může vypadat, že jsem luddita. Ale já jsem nepřestal věřit v techniku. Technologie za to nemůžou, problém je spíše v tom kdo a za jakým účelem tyhle technologie používá.
Nepřestal jsem věřit v lidi. Stokrát radši se s vámi budu vybavovat někde v nádražní hospodě, v tilde chatu nebo (doslova) na kompostu než v nablýskaném obchodním centru.
V dnešní době se hodně řeší fake news. Řeší se co je pravda a co by mohla být pravda. Až teprve nedávno jsem si někde (bohužel si nepamatuji kde) přečetl k tomuto tématu novou a celkem překvapivou myšlenku - o pravdu totiž zas až tak moc nejde. Ve skutečnosti je mnohem důležitější věcí důvěra.
Důvěra v to, že lži vysíláme jen na apríla a že se taky můžeme mýlit, ale pokusíme se to pak uvést na pravou míru. Dobré noviny nepoznáte podle toho, že mají vždycky pravdu. Poznáte je podle toho, že se nebojí přiznat svůj omyl.
Je trošičku ironie, že tyhle kecy o důvěře píše člověk, který ztratil důvěru ve svůj vlastní obor. Člověk, který 90% svých sociálních interakcí domlouvá přes facebook a přitom vás v té samé větě před facebookem varuje. A právě proto je tak důležité mít fedi!
Budoucnost už tu dávno je, akorát je nespravedlivě distribuovaná...
--- William Gibson
Budoucnust už totiž je a nemusí se jednat jen o temnou korporátní kyberpunkovou vizi.
Nechcete roztáčet kola facebooku? Nemusíte! Možnosti tu jsou.
Stačí si vybrat, kde se zaregistrujete, a můžete vstoupit rovnýma nohama do fediverse. Já už tam jsem a se mnou celá řada lidí, kteří pilně pracují na tom, aby váš internet byl divnější a svět spravedlivější...
Tak a kyberpunkový úvodník jsem si napsal a můžu se vrhnout na další velkolepý plány....
- uvedena povídka Láska, pivo a wifi zdarma
Zařazeno do kategorie tech.