Věk samoty

Některé věci jsou tak jednoduché, že je velice obtížné je zformulovat a vysvětlit. Například fenomén, kterému říkám věk samoty. Ve skutečnosti jsou to totiž jen dva základní paradoxy.

(Budu je psát v první osobě, protože to vychází z mých osobních zkušeností.)

Prvním paradoxem je, že si na denní bázi píšu na chatu s lidmi z Polska, Uherského Hradiště, Ruska, Německa a Skotska. Naproti tomu na druhou stranu neznám lidi z které na denní bázi potkávám - své kolegy z práce a spoluobčany z vesnice.

Druhý paradox je podobného druhu. Mám kamarádku, která bydlí asi půl hodinky od mého pracoviště. Když se impulzivně rozhodnu tam odjet, není to sebemenší problém, vlastně bych to mohl udělat hned zítra. Ale domluvit to, to je téměř nemožné.

A to je všechno. Zbývají jen dvě palčivé otázky:

Kolik lidí to má podobně? A jaký to má vliv na společnost jako celek?