We are millions
31.3.2017 02:35:48
Člověk potřebuje někam patřit. Taky proto je na zase v módě fašismus.
Fašisti vám dají slušivou uniformu, jeden cíl, bandu kameráden a hlavně pocit, že jste součástí něčeho velikého, co změní běh světa a že někam patříte.
A nebo naopak nepatříte.
Proč jsem začal hned fašismem? Poslední týden poslouchám (ze studijních důvodů) skupinu Laibach. Do sluchátek mi tak zní řízná pochodová hudba a po monitoru se prohání jeleni a hoši v divných uniformách.
Fešáci, co?
Kromě poslechu Laibachu jsem se též začal hrabat v uměleckých skupinách. Je to zajímavý mix podivuhodných názorů, nabubřelých prohlášení a hlavně interních vtipů.
Myslím si, že už sama myšlenka založit uměleckou skupinu bývá sama interní humor.
Postupně jsem prozkoumal následující kolektivy a manifesty:
- rakouský Monochrom, pro přiblížení práce viz např. tento talk: TEDxVienna - Johannes Grenzfurthner - On how to subvert subversion
- již zmínění Laibach a jejich manifesty, s tím dále související hnutí Neue Slowenische Kunst
- petrohradští Mitki, kteří měli za nepřítele Davida Bowieho a v zásobě úžasné alko-historky
- Manifest úchvatných od Davida Černého a jeho spolužáků
- a nakonec Manifest radikálního realismu, který je zajímavý tím, že ač vzniknul v Praze, vrací se k sovětskému umění a dost nahlasi si říká o to, aby se k němu někdo přihlásil a řádně ho prorolloval, pokud to tedy ještě vůbec jde
A jak jsem se tak hrabal cizími interními humory, začal jsem vymýšlet a postupně psát vlastní umělecký manifest. Nazval jsem ho Jasná řeč.
K tanci a poslechu hraje: Laibach: We are millions (and millions are one)
Ano, Laibach umí i "normální" písničky. Víceméně.
Zařazeno do kategorie úvodníky.